Autoři: Karel Kučera, Simona Weidnerová

Jak vypadá můj výzkum hirudoterapie?

V současné době se věnuji zpracování metaanalýzy zaměřené na léčbu pijavicí lékařskou, známou také jako hirudoterapie. Tento typ výzkumu kombinuje výsledky z mnoha již publikovaných studií, které se zabývají stejným nebo podobným tématem. Místo toho, abych vycházel z jednoho výzkumu s omezeným počtem účastníků nebo specifickými podmínkami, metaanalýza mi umožňuje podívat se na problém ze širší perspektivy. Poskytuje celkový přehled a pomáhá zjistit, jaké výsledky se opakují napříč různými studiemi, kulturami, metodikami a zeměmi.

Metaanalýza má v hierarchii vědeckých důkazů mimořádně vysoké postavení. Pokud je provedena správně, považuje se za jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak dospět k závěrům, které obstojí nejen vědecky, ale i klinicky. Takový typ analýzy totiž dokáže odstranit náhodné chyby nebo zkreslení, která se v jednotlivých studiích běžně objevují. Výsledky metaanalýzy pak slouží jako základ pro tvorbu doporučení v medicíně, ale také jako argument pro změnu zdravotní politiky či financování léčebných metod.

Na základě mé práce bude možné odpovědět na otázku, zda léčba pijavicemi skutečně funguje, jaké má účinky, jaká jsou její rizika a jak se liší její výsledky v různých oblastech použití – například při léčbě bolesti, poruch krevního oběhu nebo v kožních indikacích. Mým cílem není jen potvrdit nebo vyvrátit účinnost této metody, ale také pochopit, jakým způsobem funguje, pro koho je vhodná a co je třeba při jejím použití dodržet.

Je to běh na dlouhou trať – hluboké porozumění vyžaduje roky trpělivého sběru dat, mezioborových analýz a soustavného zpochybňování vlastních závěrů; vím, že přede mnou je ještě nejméně deset let práce, ale právě tato cesta je podstatou skutečného výzkumu

Tento výzkum má zároveň velmi praktický rozměr. Výsledky metaanalýzy mohou sloužit jako podklad pro budoucí experimenty v českém kontextu – například na klinických pracovištích jej mohou lékaři využít v rámci řízeného a kontrolovaného výzkumného prostředí. Díky metaanalýze mohou lékaři v budoucnu lépe nastavit výzkumný protokol: víme, co sledovat, jaká rizika očekávat, jaký je pravděpodobný účinek a jaké komplikace mohou nastat. Pokud někdy v budoucnu český výzkum potvrdí závěry mezinárodních studií, posílí to důvěryhodnost výsledků.

Proč to dělám? Věda mě přitahovala odjakživa. Vždy jsem chtěl porozumět tomu, jak věci fungují – nejen opakovat, co je známo, ale skutečně proniknout do podstaty. Hirudoterapie mě fascinuje právě tím, že propojuje historii a současnost. Je to metoda s tisíciletou tradicí, která ale i dnes vyvolává otázky, na které hledáme odpovědi pomocí nejmodernějších vědeckých přístupů.

V dnešní době se žádná inovace neobejde bez dat. A žádná data nejsou důvěryhodná bez jejich kritického vyhodnocení. Metaanalýza mi dává možnost spojit obě roviny – hluboký respekt k přírodnímu léčitelství a zároveň pevné zakotvení ve vědecké metodě. Právě proto se jí věnuji.

Jak metaanalýzu strukturuji: Výzkum po klastrech

Abych vytvořil metaanalýzu, která má skutečnou vědeckou i praktickou hodnotu, nestačí jen shromáždit množství studií. Klíčové je pochopit jejich vnitřní strukturu, záměry, metodiku i kulturní rámce. Z tohoto důvodu jsem zvolil přístup, kdy literaturu rozděluji do tematických klastrů. Každý z nich reprezentuje určitou rovinu chápání hirudoterapie – od historických a symbolických významů až po konkrétní klinické aplikace.

Tato metoda mi umožňuje nejen systematicky zpracovávat data, ale také odhalit hlubší souvislosti, které by jinak mohly zůstat skryté. Každý klastr má svou vlastní dynamiku, a společně vytvářejí komplexní obraz léčby pijavicemi v celé její šíři.

1. Historie a kulturně-společenský kontext pijavic

První klastr je zaměřen na historické kořeny hirudoterapie. Sleduji zde, jak se pijavice od starověku až po novověk používaly nejen jako terapeutický nástroj, ale i jako kulturní symbol. V textech se opakovaně objevuje motiv "vyvažování tělesných šťáv" či "upouštění zla", který odráží tehdejší medicínské chápání lidského těla. Pijavice zde často ztělesňují lékařskou autoritu, ale zároveň jsou provázány s pověrami a folklórem. Zdroje jako Kranti (2017), Gimunová (2009), Černý (2014) nebo Grassberger (2013) mi slouží nejen jako historické podklady, ale i jako semiotické zrcadlo: pijavice jako znak "čistícího organismu", který odstraňuje přebytek, bolest nebo morální zátěž.

2. Biologie, ekologie a zoologie pijavic

Druhý klastr mapuje biologické a ekologické charakteristiky pijavic – jejich systematické zařazení, parazitologické vztahy a fyziologii. Tento blok tvoří vědecký základ, bez kterého není možné terapii správně chápat ani provádět. Studie jako Böhm (2010), Melhorn (2008), Smrž (2015) nebo Wehner & Gehring (2013) ukazují pijavici jako živý organismus s evolučními funkcemi. Z pohledu symboliky zde pijavice reprezentuje propojení přírody a medicíny – je mostem mezi lidským tělem a ekosystémem, ze kterého pochází.

3. Klinická praxe a medicínské využití hirudoterapie

Třetí klastr je středobodem celé metaanalýzy. Zaměřuji se na zkoumání konkrétní klinické aplikace: léčbu bolesti, žilní kongesce, dermatologické, revmatologické a ortopedické indikace. Zde jsou důležitá data z randomizovaných studií, kazuistik i klinických pozorování. Opírám se o analýzy práce Michalsena (2007, 2011, 2012), Hohmanna (2018), Isika (2017), Zaidiho (2016), Wagenheima (2016), Whitakera (2003) či Arusana (2013). Semioticky je pijavice v tomto klastru znakem terapeutické intervence – "živá injekce", která stojí v opozici k syntetické farmacii. Léčba tu má tělesný, biologický i symbolický rozměr.

4. Farmakologické a biochemické účinky slin pijavice

Čtvrtý klastr rozebírá výzkum zaměřený na složení slin pijavice – hirudin a další bioaktivní látky s účinky antikoagulačními, protizánětlivými, analgetickými či imunomodulačními. Zásadními prameny jsou Matýšková (2018), práce Michalsena a také různé kazuistiky infekčních komplikací (Giltner 2013; Kruer 2014). Pijavice zde funguje jako přírodní farmaceutikum – živý zdroj molekul, které mnohdy konkurují běžně užívaným léčivům. Symbolicky jde o opozici mezi "bioaktivním lékem" a "chemickou pilulkou".

5. Bezpečnost, komplikace a infekční rizika

Tento klastr se věnuje výzkumu zaměřenému na rizika spojená s hirudoterapií – především infekcím způsobeným bakterií Aeromonas hydrophila, krvácivým komplikacím a nutnosti antibiotické profylaxe. Pracuji zde s texty Giltnera (2013), Kruera (2014), Graua (2018) nebo Mustafy (2014). V této rovině se pijavice symbolicky mění ze znaku "pomoci" na znak ambivalence – může léčit, ale i ohrozit. Je to obraz léčivého tvora, který zároveň nese potenciální patogen.

6. Alternativní medicína, CAM a společenská reflexe

Šestý výzkumný klastr se soustředí na zařazení hirudoterapie do kontextu komplementární a alternativní medicíny (CAM). Texty zkoumají nejen terapeutické účinky, ale i společenskou recepci, kulturní význam a ekonomiku spojenou s touto léčbou. Opírám se o publikace Kolektivu autorů (2018), Křížové (2015), Nejedlé (2015) a zdroje jako National Center for Complementary and Integrative Health (2017). Pijavice zde vystupuje jako symbol návratu k přírodě – alternativa ke "chemické" medicíně, ale zároveň i produkt komercializace (kurzy, školení, byznys modely).

7. Ošetřovatelství, edukace a profesní praxe

Sedmý klastr analyzuje zahraniční literaturu a roli zdravotních sester, terapeutů a odborné veřejnosti při aplikaci pijavic. Zdroje se věnují profesnímu vzdělávání, komunikačním technikám i etice péče. Studie Hekelové (2012), Reynoldsové (2016), Workman (2006) a Venglářové (2006) ukazují, že hirudoterapie není jen medicínská technika, ale také forma odborné dovednosti, která se v zahraničí předává v rámci profesní kultury. Semioticky se pijavice v tomto výzkumném klastru stává pedagogickým symbolem – nástrojem výuky a mezigeneračního přenosu znalostí.

8. Kazuistiky a klinické případy

Poslední klastr obsahuje konkrétní klinické případy, které ilustrují využití pijavic při léčbě priapismu, diabetické nohy, pooperační kongesce nebo ekzému. Výzkumné zdroje jako Asgari (2017), Zaidi (2016), Shankar (2014) nebo Wagenheim (2016) ukazují, jak hirudoterapie zasahuje tam, kde selhává konvenční léčba. Symbolicky zde pijavice vystupuje jako znak záchrany – organismus, který přináší naději a obrat v léčbě.

Aby bylo možné pochopit hirudoterapii v celé její šíři, nestačí se zaměřit pouze na klinické výsledky nebo chemické složení slin pijavice. Léčba pijavicemi je fenoménem na pomezí vědy, historie, přírody a kultury. Proto jsem literaturu rozdělil do tematických klastrů, které zkoumají různé roviny tohoto jevu – od jeho historických kořenů přes biologické aspekty až po současné klinické aplikace a kazuistiky. Každý klastr odhaluje jiný aspekt, jiné významy a jinou zkušenost, které by při běžném čtení jednotlivých studií zůstaly skryté. Díky této struktuře se před námi otevírá komplexní obraz hirudoterapie jako léčebné praxe i kulturního symbolu – někde mezi tradicí, bioterapií a moderní vědou.

Jde o práci, která si žádá trpělivost, kritické myšlení a dlouhodobý závazek číst a zkoumat vědeckou literaturu– vím, že plně pochopit tento fenomén bude trvat roky, možná jednu nebo dvě dekády, ale právě v té cestě vidím skutečný smysl vědeckého bádání a mého poslání.

Níže předkládám seznam aktuálně analyzované literatury, která tvoří základ mé metaanalýzy; tento seznam však průběžně rozšiřuji o další relevantní studie, jakmile na ně v průběhu výzkumu narazím.

ARUSAN, Suat, Batu BAYAR, Ahmet GÖDEKMERDAN a Naim SAĞLAM, 2013. Olgu Sunumu: Mikro Cerrahiye Yardımcı Bir Metot, Hirudoterapi: A case report: hirudotherapy as a treatment modality in the microsurgery. Turkiye Parazitol Derg [online]. s. 154–156. Dostupné z: https://doi.org/10.5152/tpd.2013.34

ASGARI, A. S. et al., 2017. Leech Therapy for Treating Priapism: Case Report. Iran Journal of Public Health. 46(7), 985–988. PMID: 28845411.

BENNETT-MARSDEN, M., 2014. Hirudotherapy: a guide to using leeches to drain blood from tissue. Clinical Pharmacist. 6(3), 69 s. DOI: https://doi.org/10.1211/CP.2014.11136626

BÖHM, H. et al., 2010. Taschenlehrbuch Biologie. 1. vydání. Stuttgart: Georg Thieme Verlag. 992 s. ISBN 31-316-86-31-6.

ČABAN, M., 2017. Netradiční medicína a tradiční peníze. Sestra. 4/2017, s. 3.

ČERNÝ, K., 2014. Mor 1480–1730: Epidemie v lékařských traktátech raného novověku. 1. vydání. Praha: Karolinum Press. 506 s. ISBN 80-246-22-97-1.

DEVENDRA, P. M., 2012. Leech Therapy. 1. vydání. Saarbrücken: Lap Lambert Academic Publishing GmbH KG. 188 s. ISBN 978-36-592-942-59.

GILTNER, L. C. et al., 2013. Ciprofloxacin-Resistant Aeromonas hydrophila Cellulitis following Leech Therapy. The Fungal Kingdom. 51(4), 1324–1326. DOI: https://doi.org/10.1128/JCM.03217-12

GIMUNOVÁ, O., 2009. Hirudoterapie – historie a současnost. Sympozium o léčbě bolesti. 12(1), 19–20. ISSN 1212-0634.

GRASSBERGER, M. et al., 2013. Biotherapy – History, Principles and Practice: A Practical Guide to the Diagnosis and Treatment of Disease using Living Organisms. 1. vydání. Springer Science & Business Media. 309 s. ISBN 94-007-65-85-1.

GRAU, D. et al., 2018. Leech management before application on patient: a nationwide survey of practices in French university hospitals. Antimicrobial Resistance & Infection Control. 7(1), 1–7. DOI: https://doi.org/10.1186/s13756-018-0311-7

HEKELOVÁ, Z., 2012. Manažerské znalosti a dovednosti pro sestry. 1. vydání. Praha: Grada. 128 s. ISBN 978-80-247-4032-4.

HOHMANN, Christoph Daniel, Rainer STANGE a Nico STECKHAN, 2018. The Effectiveness of Leech Therapy in Chronic Low Back Pain: a randomized controlled trial. Dtsch Arztebl [online]. s. 785–792. DOI: https://doi.org/10.3238/arztebl.2018.0785

ISIK, M., M. UGUR a S. YAKISAN, 2017. Comparison of the effectiveness of medicinal leech and TENS therapy in the treatment of primary osteoarthritis of the knee: A randomized controlled trial. Z Rheumatol [online]. s. 798–805. DOI: https://doi.org/10.1007/s00393-016-0176-1

KASAN, Miroslav, 2014. Hirudoterapia: liečenie pijavicou lekárskou [online]. Dolní Kubín: hirudoterapia.sk. Dostupné z: https://docplayer.cz/search/?q=hirudoterapia

KASAN, Miroslav, 2018. Hirudoterapia: dar zdravia [online]. Bratislava: Asociácia špecialistov hirudoterapie. ISBN 978-80-972950-3-5. Dostupné z: https://uop.sk/wp-content/uploads/2018/10/HIRUDOTERAPIA-dar-zdravia.pdf

KIM, S. H. a Z. TONG, 2004. Frontiers on Separation Science and Technology: Proceedings of the 4th International Conference on Separation Science and Technology, Nanning, Guangxi. 1. vydání. Singapore: World Scientific. 1064 s. ISBN 98-127-02-62-8.

KOEPPEN, D. et al., 2013. Medicinal leech therapy in pain syndromes: A narrative review. Wiener Medizinische Wochenschrift. 164(5–6), 95–102. DOI: https://doi.org/10.1007/s10354-013-0236-y

KOLEKTIV AUTORŮ, 2006. Vše o léčbě bolesti: příručka pro sestry. 1. vydání. Praha: Grada. 335 s. ISBN 80-247-172-04.

KOLEKTIV AUTORŮ, 2007. Výkladový ošetřovatelský slovník. 1. vydání. Praha: Grada. 378 s. ISBN 80-247-224-05.

KOLEKTIV AUTORŮ, 2018. Alternativní medicína (CAM) ve světě: O čem se mlčí [online]. 2. přepracované vydání. Praha: Dimenze 2+2. ISBN 978-80-85238-99-0. Dostupné z: https://www.itcim.cz/knihy/CAM/Alternativni-medicina-%28CAM%29-ve-svete.pdf

KOZÁNEK, Milan, Marek ČAMBAL, Peter TAKÁČ a Juraj MAJTÁN, 2012. Hirudoterapia: a jej využitie v klinickej praxi [online]. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, Lékařská fakulta. Dostupné z: https://readgur.com/doc/228559/hirudoterapia-a-jej-vyu%C5%BEitie-v-klinickej-praxi

KOUKAL, M., 2010. Pijavice dokážou více, než si myslíme. 21. století [online]. Dostupné z: https://21stoleti.cz/2010/04/16/pijavice-dokazou-vice-nez-si-myslime/

KRANTI, N., 2017. Historie hirudoterapie [online]. Dostupné z: https://www.kranti.cz/historie-hirudoterapie/

KRUER, M. R. et al., 2014. Antimicrobial Prophylaxis during Hirudo medicinalis Therapy: A Multicenter Study. Journal of Reconstructive Microsurgery. DOI: https://doi.org/10.1055/s-0034-1395395

KŘÍŽOVÁ, E., 2015. Alternativní medicína v České republice. 1. vydání. Praha: Karolinum Press. 150 s. ISBN 80-246-24-98-2.

KUNAL, J. et al., 2015. Hirudotherapy in Medicine and Dentistry. The American Journal of Nursing. 9(12), 5–7. DOI: https://doi.org/10.7860/JCDR/2015/16670.6918

KUPLEVSKA, L., 2011. Použití pijavice lékařské. 1. vydání. Lvov. 68 s. ISBN 940-076-585-1.

LEGÁT, R., 2014. Pijavica lekárska – skripta. Martin. 44 s. ISBN 80-658-965-32.

MARTÍNKOVÁ, J. a kol., 2007. Farmakologie: pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha: Grada. 380 s. ISBN 80-247-69-93-X.

MATÝŠKOVÁ, Miloslava, Jana MICHALCOVÁ a Miroslav PENKA, 2018. Antitrombotika dnes. Vnitř Lék [online]. s. 565–574. DOI: https://doi.org/10.36290/vnl.2018.079

MATT, I., 2011. Leech Therapy: An Introduction to a Natural Healing Alternative. 1. vydání. Health by Profession LLC. 144 s. ISBN 978-09-836-339-14.

MELHORN, H., 2008. Encyclopedia of Parasitology: A – M. Encyclopedia of Parasitology – svazek 1. 1. vydání. Springer Science & Business Media. 860 s. ISBN 35-404-89-94-0.

MICHALSEN, Andreas, Manfred ROTH a Gustav DOBOS, 2007. Medicinal leech therapy: complementary medicine [online]. Stuttgart: Thieme. ISBN 978-3-13-143581-1.

MICHALSEN, A. a M. ROTH, 2012. Blutegeltherapie. 1. vydání. Stuttgart: Georg Thieme Verlag. 168 s. ISBN 3830475284.

MICHALSEN, A., M. ROTH a J. G. DOBOS, 2011. Medicinal Leech Therapy. 1. vydání. Stuttgart: Thieme. 190 s. ISBN 978-31-316-1891-7.

MUMCUOGLU, Y. C. et al., 2013. Recommendations for the use of leeches in reconstructive plastic surgery. Evidence-based Complementary and Alternative Medicine. 20(6), 25–35. DOI: https://doi.org/10.1155/2014/205929

MUSTAFA, Y. et al., 2014. Hemorrhagic Shock Due to Hirudotherapy Made with Uncontrolled Multiple Leech Bites. Cukurova Medical Journal. 39(1), 147–151. DOI: https://doi.org/10.2056/02.NAJ.0054126554.02357.56

National Center for Complementary and Integrative Health, 2017. Alternativní medicína [online]. Dostupné z: https://nccih.nih.gov/health/atoz.htm

NEJEDLÁ, M., 2015. Fyzikální vyšetření pro sestry. 2. vydání. Praha: Grada. 304 s. ISBN 80-247-444-9.

O'CONNOR, M. et al., 2005. Paliativní péče: pro sestry všech oborů. 1. vydání. Praha: Grada. 324 s. ISBN 80-247-129-54.

OD'ROURKE, A. R. et al., 2010. Kardiologie – Hurstův manuál pro praxi. Překlad 12. vydání. Praha: Grada. 767 s. ISBN 80-247-31-75-4.

POKORNÁ, A., 2008. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 2. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. 100 s. ISBN 57-867-07.

RASANAN, Farshad Mohammadian, Hoorieh Mohammadi KENARI, Mohammadreza GHASSEMI a Ali Jabbari SABBAGH, 2022. Non-Pharmacological Treatments of Psoriasis in Persian Medicine: a Narrative Review. J Pharmacopuncture [online]. DOI: https://doi.org/10.3831/KPI.2022.25.1.1

REYNOLDS, A. a C. OBOILE, 2016. Nurses' experiences of leech therapy in plastic and reconstructive surgery. British Journal of Nursing. DOI: https://doi.org/10.12968/bjon.2016.25.13.729

SCHWEIZER, D. K., 2013. Hirudotherapie: ein Handbuch der Blutegel-Therapie. 1. vydání. München: Belisana Verlag. 204 s. ISBN 39-524-14-11-5.

SEYD, H. a A. TANWIR, 2015. Leech Therapy in Traditional Medicine: Hirudotherapy. 2. vydání. Charleston: CreateSpace Independent Publishing Platform. 136 s. ISBN 978-15-177-844-30.

SHANKAR, KM Pratap, Dattatreya RAO a Shaik Nafeez UMAR, 2014. A clinical trial for evaluation of leech application in the management of Vicarcikā (Eczema). Anc Sci Life [online]. DOI: https://doi.org/10.4103/0257-7941.147432

SIG, A. K. et al., 2017. Medicinal leech therapy – an overall perspective. Integrative Medicine Research. 6(4), 337–343. DOI: https://doi.org/10.1016/j.imr.2017.08.001

SMRŽ, J., 2015. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vydání. Praha: Karolinum Press. 194 s. ISBN 80-246-22-58-0.

ŠTEJFA, M., 2007. Kardiologie. 3. vydání. Praha: Grada. 722 s. ISBN 80-247-13-85-3.

TAKÁČ, Peter, Marek ČAMBAL a Juraj MAJTÁN, 2012. Bioterapeutické metódy v praxi [online]. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SROV. Dostupné z: https://readgur.com/doc/330194/bioterapeutick%C3%A9-met%C3%B3dy-v-praxi---ncp

TALIANOVÁ, M., 2016. Použitie pijavice lekárskej v humánnej medicíne v Nemecku. Přeloženo na základě informácií BBEZ (Biebertaler Blutegelzucht).

VENGLÁŘOVÁ, M. a G. MAHROVÁ, 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vydání. Praha: Grada. 144 s. ISBN 80-247-1262-8.

VORLÍČEK, J., J. ABRAHÁMOVÁ a H. VORLÍČKOVÁ, 2006. Klinická onkologie pro sestry. 1. vydání. Praha: Grada. 328 s. ISBN 80-247-17-16-6.

WAGENHEIM, N. G. et al., 2016. Medicinal Leech Therapy for Glans Penis Congestion After Primary Bladder Exstrophy-Epispadias Repair in an Infant: A Case Report. Urology. 87, 193–195. DOI: https://doi.org/10.1016/j.urology.2015.09.010

WEHNER, R. a J. W. GEHRING, 2013. Zoologie. 1. vydání. Stuttgart: Georg Thieme Verlag. 792 s. ISBN 31-315-32-85-8.

WHITAKER, S. I. et al., 2003. Hirudo Medicinalis and the plastic surgeon. British Journal of Plastic Surgery. 57(4), 348–353. DOI: https://doi.org/10.8695/JCDR/2003/17452.3657

WOLLINA, Uwe, Birgit HEINIG a Andreas NOWAK, 2016. Medical leech therapy (Hirudotherapy). Our Dermatol Online [online]. 91–96. DOI: https://doi.org/10.7241/ourd.20161.24

WOLLINA, U. et al., 2016. Medical leech therapy (Hirudotherapy). Nasza Dermatologia. 7(1), 91–96. DOI: https://doi.org/10.7241/ourd.20161.24

WORKMAN, A. B. a L. C. BENNETT, 2006. Klíčové dovednosti sester. 1. vydání. Praha: Grada. 260 s. ISBN 80-247-1714-X.

YANTIS, A. M. et al., 2009. Leech Therapy. The American Journal of Nursing. 109(4), 36–42. DOI: https://doi.org/10.1097/01.NAJ.0000348601.01489.77

ZAIDI, Arif, 2016. Unani treatment and leech therapy saved the diabetic foot of a patient from amputation. International Wound Journal [online]. 263–264. DOI: https://doi.org/10.1111/iwj.12285